Aniž bych chtěl, dospěl jsem tak nějak pomalu k rozhodnutí, že se připojím k diskuzi o současných opatřeních směřujících k zamezení šíření COVID-19, což je jak všichni víme označení pro největší stávající hrozbu světa a tím je koronavir.

Mnoho z nás se domnívá, že to je přehnaná hra za účelem kdoví čeho. Třeba za účelem zničení divadel, kultury, sportu. Já si myslím, že tyto spekulace o tom, že chce někdo někoho zničit, jsou totální nesmysl. Osobně se domnívám, že začíná jít do tuhého a přestává to být sranda. Zcela jistě není na místě panika, ale taktéž zcela jistě nejde aktuální situaci a zejména její vývoj podceňovat a brát na lehkou váhu.

Proč si to myslím? To je jednoduché. Před zhruba 14ti dny vyšlo doporučení vlády, aby občané nejezdili do ohrožených částí světa. Budu konkrétní. Doporučení směřovalo zejména k Itálii, přesněji do oblastí, kde jsou lyžařská střediska. Období prázdnin je pro lyžování v těchto oblíbených destinacích jako dělané pro tuto zcela jistě krásnou sportovní zábavu. A co se stalo? Mnoho našich občanů tuto výzvu neuposlechlo a naprosto ignorovalo. Samozřejmě, ne všichni. Znám takové rodiny, které po zvážení situace opravdu nikam nejeli a dovolenou zrušili. Klobouk dolu a díky za ně.

Jenomže většina se zachovala tak nějak po našem. Klasika. Nám se nic nemůže stát, proč bychom tam nejeli, že. Zejména, když už je zájezd zaplacený a nikdo nám nic nevrátí. Ano, prostě to jsme my. Podle mě takto uvažovala převážná část těch, co se tam vydali. Když vyšlo nařízení o karanténě v zemi, udělali to opět po našem. Stihli odjet těsně před jejím začátkem. K tomu nikde nenahlásili, že se vrací z těchto oblastí. Obešli záměrně karanténu. Někteří chytrolíni se ještě chlubili v novinách či televizi, jak s tím dokázali „vydrbat“. Omlouvám se za ten výraz, ale lepší a příhodnější mě prostě nenapadá. Tak se ptám v této souvislosti toho nejvyššího, proč dává dušu do barana.

No a výsledek? Dnes ráno je v ČR aktuálně 113 lidí nakažených tímto virem. Je reálný předpoklad, že toto číslo bude zcela jistě narůstat. Pozor, převážná část z nich se vrátila právě z destinací, kde bylo doporučeno necestovat. Nakazili se i příbuzní, kteří s nimi přišli do styku. Jak se ukazuje, doporučení nebylo od věci. Bohužel, nebylo však z mnoha stran respektováno. Pokud se budeme chovat takto nezodpovědně, tak si troufnu povědět, že tudy cesta z bludného kruhu ven nevede. A klidně mně nadávejte, jak chcete. Virus totiž nezná hraniční kameny, nezná hraniční pásmo. Toto je mu naprosto fuk. Přejde si kam chce kudy se mu zachce. Zejména pak, když mu sami svým chováním vytvoříme pro své šíření podmínky.

Řeknu jenom jedno. Všichni, když si přejeme při různých příležitostech, ať jsou to narozeniny, svátky, konec roku, začátek roku, prostě kdykoliv, tak máme plnou hubu pevného zdraví, štěstí, lásky. Ovšem myslíme to opravdu tak vážně? Podle mě si význam těchto slov plně uvědomíme až v okamžiku, kdy se nás to bytostně dotkne. Když ležíte na lůžku a tupě čumíte do bílého stropu. Jste mimo, nechápete co se to kolem vás děje, třepete se jak drahý pes, brní vás hlava, kterou byste nejraději odhodili někam hodně daleko, protože to už nejde vydržet. Točí se vám celý svět a marně hledáte odpověď na otázku, co si sami kladete: „kde udělali soudruzi z endéer chybu“.

Buďme v tuto chvíli všichni zodpovědní vůči sobě a hlavně, vydržme být chvíli zodpovědní. Nepanikařme, ale neberme nic na lehkou váhu a hlavně, nepodceňujme situaci. Myslet si, že mně se to netýká a nic se mi nemůže stát, je totální konina. Přeji všem pevné zdraví a můžete věřit, že to myslím smrtelně vážně.

PS: než jsem dopsal tento článek, stoupl počet nakažených na 117.

Níže odkazy na ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo vnitra, kde jsou aktualizované, tedy nejnovější informace o vývoji situace.

https://koronavirus.mzcr.cz

 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx

Nebo takový konec roku a pověstná předsevzetí. Přiznávám, že v tomto nejedu, protože to nemá smysl. Stejně to nedodržím. Ale znám taky ty, kteří jsou na tom v tomto směru podstatně lépe. Zatnou zuby a vydrží. Prostě na to mají tu správnou povahu a já jim fandím. Taky každý z nás ví, že se drží půst v období Popeleční středa – Bílá sobota. Kdo ho vydrží držet po dobu celých čtyřiceti dnů, je u mě borec. Přiznávám, že ani tady neslavím zázračné úspěchy. Prostě to tak je. Bohužel pro mě. Ale, zamyslím se nad sebou a třeba to jednou vyjde.

Už jste slyšeli o akci „Suchej únor“? Podotýkám, že nejde o zprávu hydrometeorologů informující o srážkách a stavu spodních vod na našem území. Jde o akci, která má za účel upozornit na nadměrnou konzumaci alkoholu v naší republice. Statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné.

Odborníci na tuto problematiku zvedají varovný prst se slovy, že se u nás chlastá více než v Rusku. Dokonce tvrdí, že pravidelně pije dvacet procent patnáctiletých chlapců a čtyři procenta dívek. Mnoho z nich začíná s pitím alkoholu před dovršením 13nácti let. Nechcete tomu věřit? Já taky ne, ale bohužel, zřejmě tomu tak opravdu bude. Navíc příklady táhnou. Stačí si pustit oblíbený kanál YouTube a najít záznam z Poslanecké sněmovny z hlasování o důvěře vlády. Přestřelka slovních komplimentů premiéra Babiše s exministrem financí Kalouskem měla dobré grády.

O čem mluvím? Nejvyšší člen vlády počastoval pana poslance Kalouska výrokem v tom směru, že neví kolik má promile. A přidal dovětek, že je zase „vožralej“, jako obyčejně. Naznačuje tím snad pan premiér, že to je standardní stav? Pokud byl opravdu jako obyčejně, je to hodně smutné. Nelze se potom divit tomu, že si „normální“ občan rád přihne. Proč ne, že, když si může bez skrupulí přihnout elita národa sedící v lavicích zákonodárného sboru.

Pokud se však někdo domnívá, že stát na prodeji alkoholu jako takovém těží na spotřební dani, dépéháčku a taky díky EET nekřesťanské prachy, troufnu si říci, že je mimo mísu. Zatímco konzumenti chlastu přispějí do státního eráru, tedy rozpočtu ročně 13ti miliardami korun, tak sanace, čili úhrada škod způsobených touto legální omamnou látkou dosahuje 59 miliard korun za rok.

Nemůže nás tedy vůbec překvapit vyhodnocení průzkumu agentury Median. Ta ho prováděla v období od 3. do 13. ledna 2020 pro Ministerstvo zdravotnictví. Výzkum byl zaměřený právě na konzumaci alkoholu.  Co je výsledkem? Nic, co by nás mělo překvapit. Alkohol poprvé konzumujeme nejčastěji ve společnosti přátel. Chce se mi říct: „To je mi novina. To jste se mohli zeptat rovnou mě. Je snad jasné, že nebudu chlastat sám doma. Nejsem alkoholik“.

Vrátím se však meritu věci. Pokud akce „Suchej únor“ s podtextem zúčtuj v únoru s alkoholem aneb nejsem na plech přispěje k tomu, že v hospodách, restauracích, barech nebo garážích či kotelnách po dobu byť jen devětadvaceti dnů, který letošní únor má klesne spotřeba alkoholu, bude to dobře.

Co Vy? Jdete do toho? Zkusme si, jak slabou máme pevnou vůli. Já to risknu, jdu do toho a přijímám výzvu. Abych byl pod tlakem, kousl se a vydržel, slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná – dám Vám vědět jak to dopadlo.

Přikládám odkaz na webové stránky, kde si vše můžete přečíst a případně se k akci přihlásit.
https://suchejunor.cz/

Odkaz na výzkum agentury Median
http://www.median.eu/cs/wp-content/uploads/2020/01/MEDIAN_MZ_Konzumace_alkoholu_prezentace_I.pdf

Dnes máme druhý sváteční den. Bývaly doby, kde jsem se na tento den těšil ještě více než na samotné Vánoce. Dá se vlastně říci, že jsem svým přístupem k tomuto svátku udržoval naše staré, osvědčené tradice. Tak nějak pocitově jsem se držel známého „Na Štěpána není pána“,

Nesmím zapomenout povědět, že jsem v tento den holdoval sportu. Pro mě to byl den nepsané „volnosti“, radovánek a taky požívání různých dobrot. Podotýkám, že v jakémkoli skupenství.
S dodržováním mojí tradice kupodivu neměla problém ani moje zákonitá manželka. Když už jsem se zmínil o tradicích, je až úsměvné a možná i smutné, že spoustu lidí netuší, jaké to vlastně máme v tyto dny svátky.

Je nutné zmínit, že Štěpán, jehož základ jména nalezneme v řeckém Stephanos a v překladu znamená věnec, byl řecky mluvícím židem. Navíc byl velmi vzdělaný a díky svým kázáním si nadělal hodně nepřátel. Nakonec byl obviněn z rouhačství a ukamenován. Svatý Štěpán je patronem jáhnů, koní a kočích, pacholků u koní, zedníků, krejčích, kameníků, tkalců, tesařů, bednářů. Pomáhal  proti píchání v boku a proti posedlosti. Je také přímluvcem za dobrou smrt. Dovolávali se ho často při bolestech hlavy. Nikde jsem se však nedočetl, zda se jednalo pouze o ženy nebo i muže.

Historické prameny ho popisují nějak takto: „Svatý Štěpán, první křesťanský mučedník, byl jedním ze sboru sedmi jáhnů první křesťanské komunity v Jeruzalémě. Podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Za tvrzení před synedriem, že jsou židé vinni Ježíšovou smrtí a že Ježíš je roven Bohu byl odsouzen k smrti ukamenováním. Rozsudek byl vykonán mezi lety 35 a 37 před Damašskou bránou v Jeruzalémě“.

Pořekadlo „Na Štěpána není pána“, které jsem od svého mládí slýchával, a které jsem si velmi oblíbil, vznikalo postupně.  V tento den kdysi pradávno začínal rok. Ovšem byl to taky den, kdy pacholci a děvečky mohli měnit místo. Řečeno jazykem dnešní doby, změnit své působiště bez výpovědi. Prostě přešli k jinému sedlákovi do služby. V tento den se taky vyplácela celoroční odměna. Jednak to byly peníze, ale taky naturálie. Mohly to být šaty, boty, ale taky různé dary.
S celoroční odměnou přišlo pochopitelně veselí, bylo totiž za co pít. Tak jako dnes i tehdy platilo okřídlené „bez peněz, do hospody nelez“. Mimochodem, volno dostávali  v tomto období i otroci již  ve starém Římě. Nutno podotknout, že to volno bylo  pouze dočasné.

K vánocům na dědinách patřilo vytrubování pastýřů. Ti byli v podstatě zaměstnanci obce a chodili si od baráku k baráku pro výplatu. Určitě všichni známe malované obrázky Josefa Lady. Na obrázcích Lady jsou často zachyceni právě pastýři, které doprovází jejich žena s nůší na zádech, kde si výslužku ukládali.

Už na základce jsme se učili, že dobrý hospodář nesměl zapomenout ani na svůj dobytek, Koně a krávy dostávaly navíc k dobru  chleba, ovoce, sůl a kupodivu třeba i med. Výjimkou nebyly oplatky kde byl zapečený list petržele. Slepice dostaly zrní, které bylo při štědrovečerní večeři pod ubrusem.

Troufnu si tvrdit, že každý z nás má Svatého Štěpána spojeného s koledou. Kdysi se totiž věřilo, že může pomoci ovlivnit osud.

Řekněte sami kdo z nás nezná tu nejznámější.

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upadl jsem na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati,
musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte.
Koledu mu dali,
přece se mu smáli.

Přeji Vám všem hodně veselého, radostného a hlavně ve zdraví prožitého Svatého Štěpána.

Dnes jsem viděl ukázku, či spíše upoutávku České televize na pořad Václava Moravce Fokus. Tématem diskuze bude situace na pracovním trhu. Diskutovat se budou pracovní profese. Zda některé podporujeme více a některé méně. O jaké profese vlastně je nebo není zájem.
To mě docela zaujalo. O této situaci se neustále mluví skoro na všech frontách. Firmy a nadnárodní korporace si stěžují, že nejsou lidi a ty chtějí dovážet ze zahraničí. Nezaměstnanost je rekordně nízká. Zaznívají hlasy, že ti, kteří dnes aktuálně jsou na pracovních úřadech, pracovat nechtějí. Jestli to je nebo není pravda, těžko bez relevantních informací říct. Proč lidi nejsou a zda je potřeba jejich dovozu, to nechám na analýzách „vyvolených“. Osobně se domnívám, že pokud si některý z podnikatelů myslí, že mu v dnešní době bude někdo dřít od nevidím do nevidím za třináct až patnáct tisíc hrubého, tak ať se nediví. Navíc, když si přečtete podmínky, zejména znalosti, které má uchazeč splňovat. Kupříkladu kosmetička podlahových krytin má umět ovládat PC. Možná proto, aby věděla, jak vypnout počítače. To je snad mnohdy až záměr, aby uchazeči nesplňovali podmínky pro přijetí. A tudíž se dá alibisticky tvrdit, že „naši“ lidi tuto práci dělat nechtějí a potřeba dovézt pracovníky z venku.
Lidi opravdu nejsou a za těchto podmínek zřejmě ani nebudou. Realitou faktu je, že o šikovného, zodpovědného, pracovitého člověka je opravdu velká dračka průřezem všech profesí. Ovšem tak by to mělo být vždycky. Bez ohledu zda je nebo není nějaká krize. O dobré a spolehlivé pracovníky by se mělo pečovat za jakékoli situace. Na toto někteří zaměstnavatelé zapomínají a upřímně řečeno, taky hřeší.
Doba se mění a každá si žádá svoje. Dnes je všude plno inzerátů, kde se to nabídkami pracovního místa jenom hemží. Ovšem pokud se do nich začtete, musíte kolikrát zapřemýšlet, koho ta dotyčná firma vlastně hledá. A tak máme v inzerátech vedle stolařů, truhlářů, svářečů, zámečníků, malířů, klempířů i profese, u kterých se člověk musí zamyslet, co tím autor vlastně myslí. Nevěříte? Tak schválně.
Že dělník je nyní operátor výroby, to nás asi nepřekvapí stejně jako to, že prodavačka je shop assistant a sekretářka office assistant popř. personal assistant. Pamatujete si na scénu s Karlem Heřmánkem ve filmu Zlatí úhoři, kde prodával vysavače? Tak věřte, že takový cestující obchodní zástupce je v podstatě  sales representative nebo taky account manager. Účetní už dávno není účetní, ale accountant. Telefonista už není, ale je call centre operator, hot line operator nebo taktéž help desk assistant. Co mě však nejvíc dostalo, je nabídka pracovního místa s názvem first contact manager, což je místo pro vrátného.
Ovšem jsou profese, jejichž názvy vás možná pobaví tak, jako mě. Nejsou sice anglického výrazu typu assistant, ale jsou krásné, české a hlavně výstižné. Uklízečku můžeme najít pod pojmem operátorka podlahových ploch. Kdysi to taky byla kosmetička podlahových krytin. Hodně moc mě zaujal inzerát na volné místo logistická podpora v projektu třídění odpadu, kde firma avizuje, že hledá někoho na místo popeláře. A na závěr nechám na vás, jaká je pracovní náplň na pozici asistentka pro styk se zákazníky.
Podtrženo a sečteno. Zkusím se na Fokus podívat. Docela mě zajímá, o jaké profese je vlastně na našem pracovním trhu zájem.

Za chvilku nám tady nastoupí jaro. Někteří z nás pod vlivem předsevzetí začnou hltat jarní svěží vzduch do plic. Co se stane když začneme pravidelně hýbat tělem je docela jasné. Pokud si však někdo myslí, že stačí jednou za čas vyběhnout, ten se trošku mýlí. Jedna věc je jasná. Bez pravidelného pohybu to rozhodně nepůjde.

https://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/novinky-ve-cviceni/45862-co-se-stane-s-vasim-telem-kdyz-zacnete-pravidelne-behat

V tomto počasí, přestože to tak nějak při pohledu z okna nevypadá, se stále ještě dá jezdit na běžkách. Jsou místa, kde je sněhové pokrývky dostatek. Třeba takové Jizerské hory mají sněhu habukuk.
Ovšem jedna věc je samotné běžkařské umění a jedna věc je si ty běžky na to umění připravit. Jak na to si můžete přečíst. Ze své zkušenosti můžu povědět, že to je docela umění. Ovšem i tady platí možná více než jinde okřídlené “kdo maže, ten jede“.

https://www.seznam.cz/hobby/clanek/special-na-tema-mazani-bezek-kolik-byste-meli-mit-vosku-12734

V této naší slavné republice je možné opravdu všechno. Třeba i to, že stáčení kilometrů na vozech k prodeji je prozatím legální. Nikomu to zjevně nevadí. Koupit auto z bazaru je hotová loterie. A pokud nemáte opravdovou z pr.ele kliku a nenatrefíte na odolný vůz, máte problém.
Nutno říci, že mnohdy neřešitelný, Není pořádné obrany.

Sledujete seriál Autobazar Monte Carlo? Pokud ne, vřele doporučuji. Je to tak krásně úsměvné, místy neuvěřitelné až se domnívám, že je tam poctivý kus pravdy. Takže bych tu změnu Ministerstva dopravy parafrázoval slovy: „Začneme vomlazovací kůru. Jednička rovná se čtyřka, trojka rovná se vosmička. Bóďa si s tím poradí, dá to do vůně, Bublina tomu dá notičky, najdeme ženicha a ono to nějak půjde hele“  

Pokud můžu doporučit, mrkněte se na tento díl:
https://www.stream.cz/autobazar/10007556-vecerni-auto

Pokud si chcete přečíst co za změny v tomto směru chystá ministerstvo pod vedením pana Ťoka, tak klikněte na odkaz…níže.

http://ekonomika.idnes.cz/pretoceny-tachometr-kontroly-stara-auta-bazar-flg-/ekonomika.aspx?c=A170131_2302507_ekonomika_rts