Svěcení motorek

Vážení přátelé
Na konci loňského roku jsem si zakoupil staříka skůtříka pro lehké projížďky. Pro cesty na chalupu, do obchodu nebo jenom tak, pro radost. Rázem se ze mě stal „motorkář“. Když jsem si ho pořídil tak zkušení majitelé motorky předpovídali, že za chvíli to pro mě bude málo. Moc jsem tomu nevěřil.  Ovšem svoboda, kterou jízda na motorce představuje, je hodně nakažlivá. Už chápu v čem to kouzlo, ten fenomén jízdy spočívá. Abych se přiznal, měli pravdu, už pokukuji po silnější mašince.
Valašskoklobucké náměstí bylo v sobotu plné strojů různých značek rozmanitých tvarů. Je docela zvláštní, že při takovém množství dvoukolových koní na jednom místě máte problém narazit na dvě totožné motorky. Možná si jsou lehce podobné, ale totožné rozhodně nebudou. To vám můžu docela garantovat. Každý majitel si ten svůj stroj leští, šlechtí a piplá do posledního detailu. Chce mít svůj originál, který zaujme na první pohled.
Je již tradicí, že se ve Valašských Kloboukách před zahájením sezony světí motorky. Kostel Povýšení svátého Kříže byl letos posedmé v řadě místem, kde se sjeli vyznavači těchto strojů. Podle registračních značek se dalo soudit, že zpráva o této slávě se dostala nejenom za hranice okresu, ale dokonce i za řeku Moravu.
Když se řekne slovo „motorkář“, mnozí si představí mladého kluka, který jezdí po cestě jak splašený kůň. Nehledí napravo, nalevo, jenom to kalí co největší rychlostí vpřed. Prostě takový dárce orgánů.  Není to vždycky pravda. A hlavně, nemusí to být pouze záležitost mužů. Je to silně promíchané a řeknu rovnou, že potkat ženu, která propadla kouzlu silného motoru není žádná nahodilost. Je to naprosto běžný stav. V podstatě platí, že to nemůže nikoho překvapit.
Klobucký kostel byl v sobotu zcela zaplněný. V lavicích nebylo prázdného místa a někteří účastníci museli stát. Pokud byste čekali, že to bude nějaká sranda, jste na omylu. Bylo to velmi důstojné a nebál bych se použít výraz slavnostní. V kostele, když mluvil pan farář, bylo takové ticho, že by člověk slyšel zvuk spadeného špendlíku.
Pan Mgr. Karel Janíček, farář místní farnosti, který zde působí již 18 let  je prostě farář s velkým F.  Vůbec nepochybuji o tom, že mnoho „motorkářů a motorkářek“ přijelo třeba právě kvůli němu. Mnozí z nich se s ním zdravili jako staří známí. Kázání měl připravené do posledního puntíku. Jeho slova poselství, kde apeloval na svobodu člověka a jeho ohleduplnost ke svému okolí měla svou váhu a zcela jistě dopadla na úrodnou zem. Přeji všem motorářům, ale nejenom jim, aby křídla andělů, která nás ochraňují, byla vždycky ostražitá, bdělá a stála v tu pravou chvíli při nás.