VALAŠSKÝ KLEBETNÍK » Zahrada

Čipování psa versus zápis do registru

Dubinátor — Sun, 26 Jan 2020 08:24:37 +0000

Čipování psů
Vážení přátelé, máte doma pejska? Pokud ano, tak jste na tom stejně jako já. Taky patřím do skupiny lidí, kteří jsou svým okolím často označováni výrazem pejskaři. A právě na pejskaře se zaměřil náš zákonodárný sbor a vymyslel fantastickou věc. V tuto dobu, tedy na konci měsíce ledna, by se měl každý pes na území naší republiky honosit tím, že bude mít pod svým kožíškem svůj vlastní čip.
Od 1. ledna 2020 vstoupila na základě novely veterinárního zákona č. 302/2017 Sb. v účinnost povinnost označovat psy na území České republiky tzv. mikročipem. Samozřejmě, jsme v České republice. Nic nejde na první dobrou. Proto byla „nutná“ novelizace téhož zákona č. 368/2019 Sb. Ta nabyla účinnosti 15. ledna 2020 Tady došlo k mírné úpravě zejména u štěňat. Konkrétně u věku, tedy doby, v níž musí být označena štěňata.
Když se rozproudila diskuze na téma povinného čipování psů, chcete-li označování psů, dospěl jsem k názoru, že to nemusí být až tak špatné. Že to v podstatě má svůj smysl. Boj proti množírnám. Alespoň takové zdůvodnění bylo slyšet nejčastěji od podporovatelů této novinky. Pokud mělo být cílem zákona zejména zamezit produkci psů a kšeftování s pejsky z těchto „zařízení“, říkal jsem si proč ne. Když vidíte v jakých podmínkách se tak často děje, jsou množírny opravdovou prasárnou. To bez jakékoli diskuze. Souhlasím s tím, že je potřeba tomuto hodně nevkusnému způsobu podnikání zatnout tipec. A to říkám velmi slušně.
Bláhově jsem se domníval, že čipování bude probíhat zhruba takto. Dojdu na veterinu, Eda se postaví na váhu, vyplazí jazyk, svým způsobem se usměje a dostane do svého kožichu ozdobu v podobě čipu. Takový psí piercing, byť pro oko neviditelný. Protože Edošek je klidný, povahou vyrovnaný pes, neviděl jsem nejmenší problém. Veterinář nás jako obvykle pochválí, pohledí Edu mezi uši a řekne, že jsme pašáci. Prostě běžná, pohodová návštěva veterinárního lékaře. Ten následně usedne ke svému stolu, nalepí nálepku do našeho očkovacího průkazu a ve svém noťasu provede zápis u naší databáze a provede zápis do centrálního registru psů. Záležitost dle mého odhadu deset minut. Včetně zaplacení úkonu a vytisknutí potvrzení o zaplacení. No a v tom je ta největší sranda, řečeno lidovou terminologií, zakopaný pes. Zatímco označení psa je povinné ze zákona, jeho registrace již povinná není. To jsou mi paradoxy. Taky se vám zdá, že to postrádá logiku?
Nevím proč, ale vkrádá se mi na mysl myšlenka, že to je orná půda pro lobing. Orná půda k tomu, aby se z docela rozumné myšlenky stala záležitost pro špekulanty. Aby se z toho postupem času stal pro někoho dobrý vývar. Sám jsem zvědav, jak to dopadne. Ten státní registr by nakonec vzniknout měl, ale proč se na to jde z opačného konce, to jsem prostě nepochopil. Podle mě je právě registr psů to, co mělo vzniknout jako první.
A protože se absence centrálního registru psů stala živým tématem, došlo zřejmě i tlakem veřejnosti k zajímavému obratu. Podle novely veterinárního zákona přijaté v závěru roku 2019 vznikne státem vedená centrální evidence psů v Česku k 1. lednu 2022. Mimochodem, zatímco původně byla v zákoně sankce za neoznačeného psa 20 tisíc korun, po novelizaci došlo k úpravě. Za psa bez označení hrozí ve správním řízení uložení pokuty až do výše 50 tisíc. A největší fórek na závěr. Myslíte si, že máte psa očkovaného proti vzteklině a na nějaký čip se můžete ……? Tak to raději nezkoušejte. Na základě novely veterinárního zákona je s účinností od 1. ledna 2020 očkování psa proti vzteklině platné pouze tehdy, pokud je pes označen mikročipem nebo je označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. No, a o sankcích a pokutách již tady řeč byla.
Co napsat závěrem? Já psa očipovaného mám. Splnil jsem zákonem stanovenou povinnost, byť si o tom v konečném důsledku myslím své. Prozatím jsem však neprovedl zápis do žádného z nabízených registrů. Počkám si na ten státní, který by měl vzniknout k 1. 1. 2022.

Zajímalo mě, jak se k celé věci staví státní správa, která má tuto záležitost ve své gesci. Pokud to zajímá i Vás, na odkazu níže můžete navštívit webové stránky nejpovolanější instituce v tomto směru. Portál Státní veterinární správy. Jsou tam často kladené otázky a samozřejmě, i fundované odpovědi. Názor si už udělejte sami.

https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/povinne-oznacovani-psu/

Ještě přikládám odkaz na Komoru veterinárních lékařů České republiky. Na jejich stránkách můžete najít odkazy, kde můžete v případě zájmu své pejsánky zaregistrovat.

https://petpas.vetkom.cz/

Haló, máte pejska?

Dubinátor — Sun, 17 Sep 2017 16:13:46 +0000

Vážení přátelé,

Nedávno jsem byl na návštěvě země, která pro mě jako fanouška fotbalu představuje kvalitu. Přiznám se, že jsem velkým fanouškem jejich národního týmu. Pokud mám prostor, rád se na jejich tým podívám.
Nizozemí má sportoviště různých typů v každé „dědině“. Dokonce několik. Na kole tam jezdí všechny věkové kategorie. Cyklostezky jsou nedílnou součástí každé cesty. Prostě pro sport a zdravý životní styl obyvatel zaslíbená zem.
Co mě trošku upoutalo je fakt, že jsem tam neviděl, nepotkal nikoho, kdo by měl psa. Naprosto propastný rozdíl od našich končin. U nás potkáte někoho se psem na každém kroku. Patříme z pohledu světa k největším milovníkům psů různých plemen. Patříme ke světové špičce v této disciplíně.
Statistiky ukazují, že 43% domácností má alespoň jednoho psa. Už slovíčko alespoň naznačuje, že někde jich je víc. Přeloženo do jiného úhlu pohledu to znamená, že zhruba na pět obyvatel je jeden pes. V Belgii je pes, řečeno s nadsázkou, skoro rarita. Osobně bych řekl, že Nizozemí je na tom podobně.
Když projedete různé skupiny na „fejsu“ tak zjistíte, že málokterý pes nocuje venku v kotci. Často s majitelem sdílí stůl a není žádnou výjimkou ani lože. Nelze se tedy divit tomu, že ho polidšťují. Pokud neplynete s proudem, jste pomalu tyran.
A jaké má naše společnost nejoblíbenější plemena? Zkusíme se na to podívat příště.

Floria PODZIM 2015

Dubinátor — Sun, 11 Oct 2015 18:36:42 +0000

Vážení přátelé

Máme podzim, který se právě v těchto chvílích hlásí o slovo a to hodně silným způsobem. Švestky máme v bečkách a jablka na stromech už taky dlouho nevydrží. Udělal jsem si na svém malém, skromném pozemku revizi stromů. Dospěl jsem k závěru, že je stále prostor k tomu, aby se tam ještě nějaký ten kmen vešel.
Rozhodl jsem se, že navštívím svou oblíbenou destinaci, kterou je v posledních letech areál Florie Kroměříž. O právě uplynulém víkendu probíhala akce s názvem Floria PODZIM 2015. Její součástí byla výstava bonsají, výstava ovoce Českého zahrádkářského svazu a výstava drobného domácího zvířectva.
A pozor, k vidění zde byla nejstarší bonsaj v Evropě. Jedná se o 500 let starý tis. Mimo tento unikát zde byly k vidění další exkluzivní bonsaje. Takto ceněné exponáty lze vidět pouze na 3 místech ve světě. Z toho 2 jsou v Číně a světe div se, u nás v České republice na výstavišti Floria Kroměříž. Neodolal jsem příležitosti navštívit čajovnu v japonském stylu. Obsluha v tradičním asijském oblečení zjevně poznala v mé maličkosti odborníka na odpolední čaje a srdečně jsme si o tomto rituálku popovídali.
A jak celý výlet nakonec dopadl? Vcelku dobře. Jak jsem si nedávno přečetl, vědci z americké Tuftsovy univerzity přišli s výsledky výzkumu kde konstatovali, že švestky, řekněme trnky, mají mimo jiné blahodárné účinky proti zácpě (mohu potvrdit), ale hlavně – mohou být užitečné i při ochraně organizmu před rakovinou a srdečními chorobami. Je tedy jasné, že ke Stenlymu, Čačanské lepotici, Švestce domácí přibyla na zahradě nově odrůda Amers a na zkoušku nějaká nová odolná odrůda vhodná do našich podmínek z Maďarska. Prostě od každého něco. Trnky samosprašné nebo částečně samosprašné, tolerantní na šarku a spolehlivě plodící. Prostě stromy kombinovat tak, aby si byly vzájemně dobrými opylovači. Mimochodem, znáte ten fórek: „celý svět sa bojí AIDS, enom na valachoch sa bójíja Šárky“. Na tom něco bude
Že kecám a mám to hlavně na slivovicu? No, to taky, ale kdo nemá, že. Už ze školy si pamatuji, že vařením a jinou úpravou se mnoho látek z potravin vypaří. Hlavně ty, které jsou tělu prospěšné. Je tedy jasné, že na vaření a sušení to moc nebude. Otázkou ve vzduchu tedy je, jaké léčivé účinky mají trnky transformované do slivovice. Mnoho výzkumů už prokázalo, že malé množství slivovice povzbuzuje náladu, dává tělu energii a sterilizuje trávící trakt.
Snad se toho, až budu moci sterilizovat z právě zasazených stromků dočkám ve zdraví a bude mně chutnat.

Souboj na život a na smrt

Dubinátor — Sun, 31 May 2015 19:01:28 +0000

Vážení přátelé
Posekl jsem svoji zahrádu a spokojen se svým výkonem jsem si sedl na lavičku pod krásně zelenou, listy obarvenou trnku. Otevřel jsem si vychlazené Starobrno a nalil do svého oblíbeného kameňáku. Mám ho v nesmírné úctě. Je stejně starý jako já a má svoji historii.
Zálibně pokukuji, zda v koruně uvidím nějaké plody, z kterých by postupem času měly dozrát sladké trnečky. Kolik jich bude se pozná, až se začnou modrat. Moc nadějně to ovšem nevypadá. Po loňské slabotě by to chtělo naplnit bečky až po okraj. Zásoby nejsou nevyčerpatelné.
Kosi, kominíčci, konipásci alias třasořitky a vrabci se mlsně prochází po zahradě a loví žížaly. Mají to velmi snadné. Slehlá tráva jim přestala poskytovat úkryt. Rhododendron, pivoně, kosatce, odkvétající šeřík a posečená tráva. Jejich vůně se mísí a přestože bych to nikdy neřekl, strašně krásně mně toto všechno voní.
Zničeho nic mě zaujal zvláštní klid. Utichlo i cvrlikání ptáků. Chvilku jsem musel napínat oči a pozorovat, co se vlastně děje. Stoupnu a sleduji divný pohyb v čerstvě posečené trávě. Děje se něco divného a zvláštního. No mám kliku, právě v přímém přenosu můžu sledovat souboj na život a na smrt. Boj o teritorium. Je to lepší a napínavější než sledovat v televizi přírodopisný pořad. Televizní kanál National-geographic hadr.
Jak to dopadlo vlastně nevím. Nafotil jsem průběh souboje a šel jsem pokračovat v práci. Kdo vyhrál nebo prohrál není v tomto případě až tak moc důležité. Faktem zůstává, že v přírodě je boj o život běžnou záležitostí každodenního života a probíhá na kdejaké obyčejné zahrádce.

Fotky ze souboje jsou na tomto odkazu:
http://www.valasskyklebetnik.cz/galerie/nggallery/album/souboj-na-zivot-a-na-smrt

FLORIA – Jaro 2015

Dubinátor — Sun, 03 May 2015 17:47:15 +0000

Vážení přátelé
Jaro máme v plném proudu. Zahrady, zahrádky a záhonky všech tvarů, rozměrů a velikostí nám ukazují svoji krásu. Každý se snaží mít co nejlepší a nejpěknější právě ten svůj záhonek. A protože je vždy potřeba najít nějakou novinku nebo inspiraci, rozhodl jsem se, že navštívím letošní, v pořadí již 39. ročník výstavy Floria JARO 2015 v Kroměříži.
Tyto výstavy jsou určeny pro všechny zahrádkáře, chataře, chalupáře a všechny milovníky květin. Nebo pro takové zvědavce jako jsem já. Internetové stránky slibovaly bohatý program a tak jsem byl docela zvědavý, zda to co je psané, není jenom nějaká „oblbovačka“ k nalákání návštěvníků.
Můžu Vám prozradit, že nabídka předčila očekávání. Nechyběl sortiment od nejmenších skalniček až po vzrostlé stromy. A to jak okrasné, tak ty ovocné.
Avizovaná expozice s názvem „Májová zahrada“ se pořadatelům náramně povedla. Rozkvetlé prvomájové třešně lákaly k polibkům. Korzující páry se pod nimi „obtůlali“ jako na běžícím páse. Nevěřím tomu, že po návštěvě této expozice by nějaká žena mohla uschnout. Atmosféru dokreslovaly vystavené svatební šaty a vázané svatební kytice. Mimochodem, tyto kytice se mně osobně jevily jako velmi povedené a krásné. Nejedna nevěsta by za takovou kytici dala i duši. Velké srdce bylo tichým svědkem mnoha fotografií a verše Máje Karla Hynka Máchy si s chutí recitovaly dámy všech věkových kategorií.
Májová zahrada nabídla velkou barevnou přehlídku všech druhů narcisů, tulipánů, hyacintů, muškátů, petúnií či anturií. Ve vázách dávaly na odiv svoji krásu lilie, cally, antúrie nebo nepřeberné množství amarylisů.
K pohodě návštěvníků, kterých bylo na můj vkus neskutečné množství, přispěl dostatečný počet stánků s občerstvením. Jídelna nabízela samá česká jídla. Žádné honosné názvy, které zaberou v nabídkovém menu tři řádky a na talířku je následně lidově řečeno „prd“. Samá domácí jídla za rozumnou cenu. A pozor, velmi dobré chutě.
Aby výstava nebyla fádní, zpíval Jožka Šmukař lidové písničky. Obecenstvo bylo početné a nebyl jsem sám, kdo si s interpretem pobrukoval. Takovou hitovku “…špatná si cérečko, špatná kuchařka, ach bože….“ jsem už hodně dlouho neslyšel. Lidovka prostě nezevšední nikdy. Vysoký jalovec už zdomácněl na hokejových stadionech. Dokonce už je zpíván i na hokejovém MS v Praze.
Výstava veteránů, tedy starých, dobových aut nebo motocyklů doplnil stroj, který patří mezi legendy na Dakaru. Tatra, s kterou Karel Loprais třikrát vyhrál Rally Dakar (1998,1999,2001) a jedenkrát získal druhé místo (2000), byla ve velkém obležení. Sám Pan Dakar, jak se panu Lopraisovi přezdívá, nestíhal podepisovat své fotografie.
Co říci na závěr. Snad jenom to, že za dva dny navštívilo výstavu takřka pětadvacet tisíc návštěvníků. Za sebe vyslovuji maximální spokojenost. Zcela jistě se na výstaviště vrátím, třeba hned na letní nebo podzimní výstavy.
Pokud se chcete podívat na záběry z televize, klikněte na tento odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=sE370S-Tuo8&feature=youtu.be

A pokud se chcete mrknout na nějaké fotky, navštivte galerii.
http://www.valasskyklebetnik.cz/galerie/nggallery/album/floria-kromeriz-jaro-2015

Září – měsíc radosti

Dubinátor — Tue, 09 Sep 2014 20:39:23 +0000

Vážení přátelé. Máme tady další, v pořadí již devátý měsíc letošního roku. Co si budeme nalhávat, ale podzim už nám visí na vlásku a byť chceme víc nebo míň, moc rozkvetlých rostlin na zahrádce už nepotkáme. Ovšem to nám vynahradí dozrávající ovoce a zelenina. Pokud tedy nějaká úroda vůbec je. V případě, že jste na tom v tomto roce s úrodou jako já, máte po starostech. Není totiž vůbec nic. Můžete jedině počkat až opadne listí a pohrabat zahrádku. Ano, kdo má zavařeno, ten je na tom dobře, ten kdo to doposud nestihl, už to moc nedožene.
Kdo má co a chce, má prostor k tomu, aby svoji zahrádku nebo zahradu obohatil o nové okrasné stromky. Proto jsem na svoji nově vybudovanou sklaku usadil nějaký ten plazivý jalovec a dosadil různobarevné růže. Z tohoto úhlu pohledu mám relativně splněno. Musím přesadit Magnolii, ovšem to má ještě nějaký ten den čas. Stále si nejsem jistý místem, který pro tuto nádheru mám připravené. Je to krasavica, která je náchylnější k průvanu a nerad bych jí ublížil špatným výběrem místa. Na tom stávajícím se jí daří více než dobře.
Pomalu se chystáme na přípravu půdy k jarnímu osevu. Za tímto účelem by bylo dobře, kdybychom si nasbírali semena odkvetlých letniček. Pokud nejsou dostatečně suchá, není vůbec na škodu, pokud je dosušíme. Jestliže patříte mezi pěstitele trávníků, čili ty, kteří si na krásně střiženém pažitu zakládají, je nejvyšší čas ošetřit trávník proti plísni sněžné.
A na závěr si dovolím malou, ale důležitou poučku. Pokud obíráte jablka nebo hrušky, dávejte dobrý pozor, aby se jednotlivé plody vzájemně nepoškodily. Naše práce by přišla vniveč. Při jejich poškození hrozí hniloba. Postupujeme tak, že ovoce obíráme od střední části stromu nahoru. Uložíme do bedýnek a do sklepa. Pokud máte kvalitní sklepní prostory, vydrží Vám až do Velikonoc.
Oblíbené téma, zejména u nás na Valachoch. Trnky patří do bečky, ať si říká kdo chce a co chce. Je to tak. Určitě znáte fórek, který říká, že: „celý svět sa bójí AIDS, enom na valachoch sa bojíja Šárky“. Ano, na tom něco bude, řekl bych, svatá pravda. Problém je v tom, že pokud je nějaký strom napadený touto zhoubnou nemocí je jednak postrachem pro své okolí a hlavně – je nevyléčitelný. Čili strom vykopat, zapálit a zasadit místo něho zemáky. A uznejte sami, pálit ze zemáků, to prostě nejde nebo ano?
Tak jako je měsíc březen měsícem knihy a duben měsícem bezpečnosti, je září měsícem sklízení plodů naší práce. V okamžiku, kdy sklidíme úrodu, musíme po sobě uklidit a samozřejmě připravit záhonky na další vegetační období. Z našich záhonků je potřeba odstranit plevel, pohnojit a provést orbu. V našem případě použít rýč a porýt. V dnešní době je poptávka po našem domácím „českém“ ČESNEKU. Ten můžeme vysazovat pomalu až do poloviny října, tady nám nic neuteče. Odborníci říkají, že by se neměl sázet do půdy, kde byla cibule, rajčata, brambory a pozor, česnek jako takový. To znamená, měnit místa.
No a pokud máte zatáhlé, čtěte zamočené bečky, máte do nich co sbírat, je to ideální nakročení do podzimní části roku. Až se Vás zima zeptá, co jste dělali na podzim, nebudete muset bezradně krčit rameny.

Floria Léto 2014

Dubinátor — Sat, 23 Aug 2014 21:21:26 +0000

Vážení přátelé. V těchto dnech probíhá třicátýosmý ročník celostátní prodejní výstavy pro zahradníky a zahrádkáře Floria Léto 2014 v prostorách nového výstaviště v Kroměříži. Mimo jiné nabízí speciální pavilon s názvem Kouzelná říše květin.
Protože jsem byl zvědavý co všechno se na výstavišti dá vidět, zajel jsem se tam osobně podívat. Přece jenom, známe to všichni. Papír snese všechno. Nové výstaviště se pyšní tím, že je kompletně zastřešeno a to včetně venkovních přístřešků, nemělo by tedy hrozit, že v případě deště budu promoklý až na kůži. Projít skoro 22 000 m2 v dešti, by nebylo nic příjemného. To bez jakékoli diskuze.
Cesta do Kroměříže je lemována nezvykle velkým množstvím cestních uzávěr, kde se některé úseky opravují. Semafory fungovali a ačkoli nepršelo, přímo bych řekl, že bylo ideální počasí pro venkovní stavební práce, nezaznamenal jsem nějaké velké pracovní nasazení. Dá se říct, že v podstatě žádné nebylo. Nikde nikdo. Pak se můžeme divit, že opravy trvají tak dlouho. O tom, kolik to stojí erární rozpočet už nemá smysl ani přemýšlet.
U výstaviště v Kroměříži mě překvapilo nově vybudované parkoviště. Autobusy zvlášť, osobáky zvlášť, vše pěkně značené, prostě nové je nové. Vstupné za lidovku. Za dvě osoby a dítě do deseti let spolu s parkovným za rovné dvě stovky není na dnešní poměry žádná přehnaná částka.
V prostorách výstaviště dostatečné množství stánků s pestrou nabídkou, kde si dle mého názoru každý vybere na co má chuť. Restaurace formou samoobsluhy byla plná hostů, ale musím říct, že u pultu to docela odsýpalo. Cena za jídlo se pohybovala kolem devadesáti korun, ovšem množstvím to byly porce spíše dietní. V nabídce byla pouze jedna polévka a tím byl boršč za rovných třicet korun. Velikost misky, kterou jsem nafasoval mě překvapila. Možná jsem měl moc velkou lžíci, ale průměrná cena za lžíci polévky mně vycházela na nějakých deset korun. Kuřecí řízek byl opravdu kuřecí, škoda jen, že kuře nestihlo dorůst do nějakého standartního vzrůstu. Brambor tzv. malinový – malý nový zemák, byl skutečně malý a množstvím plně odpovídal velikosti řízku. Musím pro objektivitu říct, že jídlo bylo teplé.
Na samotném výstavišti panovala přátelská atmosféra. Přestože bylo na place docela velké množství lidí, dalo se vše v pohodě a klidu projít a prohlédnout. Kdo si chtěl odpočinout, mohl využít laviček a různých pergol, kterých je na výstavišti docela dost. K poslechu hrála dechovka a ti, kteří tam byli autobusem a nemuseli řídit si to zjevně užívali. Neoficiální košt vzorků, který tam čile probíhal způsobil, že účinkující na pódiu měli doprovod, který se jim moc nezamlouval.
Mně osobně se líbila výzdoba v pavilonu s názvem Kouzelná říše květin. Pořadatelé si dali záležet a vznikla velmi zajímavá expozice plná květin, vody a barevných efektů. Pokud pán u vstupu do pavilonu oblečený do vesty pořadatele nekecal, mělo být v těchto prostorech nějakých 11 000 kusů řezaných květin a něco málo kolem 7 000 květináčů. Je pravdou, že jsem to nepočítal, ale protože pán působil důvěryhodným dojmem, rád jsem mu to uvěřil. Výstava je celorepubliková, není tedy divu, že tam byli i zástupci z našich končin. Takže jsem v Kroměříži okoštoval vdolky a fgály z Francové Lhoty a nakoupil u zahradníků ze Vsetína. Jenom jsem měl malý problém s jejich oděvem. Nemohl jsem tak nějak strávit trička s nápisem “ nejlepší zahradníci Valašska“. Ovšem už jsem jim to odpustil.
Co říct na závěr. Koupil jsem i to, co jsem nechtěl. Můj původní záměr, pouze se podívat moc nevyšel, ale nemohl jsem odolat. Nevadí, sám jsem zvědavý, jak informace, které jsem na výstavě načerpal přenesu do své zahrádky.

Mrkev aneb co je lepší pro oči

Dubinátor — Wed, 20 Aug 2014 19:26:27 +0000

Vážení přátelé, začínají mě sem tam bolet oči. Zpravidla je to u televize a převážně při sledování fotbalu. Nevím zda je to zejména z letošního vystoupení našich fotbalových zástupců na pohárové scéně v souboji o některou ze soutěží. V každém případě si však pamatuji, že už v dobách mého mládí se říkalo, že mrkev je zdravá. Prý prospívá zejména očím. Zamyslel jsem se nad tím, zda vůbec vím, v čem je ta mrkev tak moc pro nás prospěšná A tak se ptám, co Vy, víte v čem je kouzlo takové „obyčejné“ mrkve, zejména v souvislosti s očima?
Pokud ne, tak můžu prozradit, že beta karoten je nutný pro tvorbu barviva rodopsinu, součásti očních tyčinek. Zároveň jde taky o velmi silný antioxidant, který má protirakovinné účinky a je nezbytný pro naši imunitu. Pokud sportujete nebo řekněme děláte nějakou běžeckou aktivitu, tak věřte, že má prokazatelné účinky na běžeckou výkonnost. Konzumace beta karotenu totiž snižuje destrukci svalových vláken, zejména při a po zátěži.
Antioxidanty obsahují i jiné kousky ovoce nebo zeleniny. Mimo mrkve třeba meruňky, papriky, broskve, mango, ale nejdeme je kupř. i v topinamburech.

Zahrádka v srpnu

Dubinátor — Mon, 11 Aug 2014 16:46:20 +0000

Vážení přátelé, chvilku jsme se tady nebavili o našem zahradničení, tak to zkusím napravit. Co takhle v srpnu na zahrádce pro krácení dlouhé chvíle můžeme udělat. Napadá mě třeba tady toto:

Nezapomeňte na květinách odstřihnout odkvetlé květy (jsou to takové seschlé nevzhledné, mnohdy dokroucené zbytky okvětních lístků). Důvod je jasný. Neměly by brát prostor k rozpuku květů nových.
Pokud máte nějaké rostlinky na jižní straně, je potřeba nezapomínat na pravidelné zalévání. Vezměte to dle sebe. Vy taky máte v letním počasí větší žízeň. Květiny jsou na tom obdobně. Taky je nutné, v případě, že sluníčko svými paprsky nešetří, poskytnout kráskám nějaký zdroj stínu.
Jiřiny (mluvím tady o květině, latinsky Dahlia, aby nedošlo k nějaký mýlce =D) a vůbec – všechny vysoké podzimní květiny přivážeme, aby nám je nepoškodil vítr a jak je to v současné chvíli aktuální, větší déšť.
Pokud chceme mít příští rok krásně rozkvetlou zahradu, je nejvyšší čas začít s vysazováním sazenic dvouletých rostlin. Jako příklad uvedu brambořík, bledule, hlízy ocúnu a napadá mě ještě šafrán. Kdo chce mít na jaře sněženky ze své zahrádky, může dávat do země jejich cibulky a těšit se, že si sněženky do své vázičky jako poslíčky jara natrhá na své zahrádce. Když už nic, vyhne se případné pokutě, pokud by je chtěl naškubat na louce. Kupovat na tržnici jde taky, ale řekněte sami. Není pohled na rozkvetlou sněženku z okna svého domu podstatně hezčí?
Ještě není podzim, ale už se na něj připravíme. Pokud máme z čeho, připravíme si řízky jehličnanů, ale taky pelargonií. Já osobně mám rád fuchsie a taky jsem si vypěstoval Šácholan, chcete-li, pak Magnólii. Teď mi jde nádherně do květu. Už se těším, až se celá rozparádí. Mám krásnou velkokvětou, jejíž květ má vyloženě barvu lila. Doufám, že se mi podaří zachytit její rozpuk.
Jestliže máte rádi jehličnany, můžete si je začít vysazovat. Ideální je, když se jedná o mladé jehličnany s kořenovým balem. Opět, nesmíme je zapomenout přivázat ke kolíku. Měli bychom tak mít větší jistotu toho, že nám je vítr neodvane pryč (pokud je neodvane i s kolíkem =D). To pro nás znamená dát kolík špičkou do země alespoň do hloubky 40 centimetrů, pak by nám je vítr už neměl vyvrátit.
Pokud máme odkvetlé trvalky, můžeme je začít čistit, dělit a přesazovat. No a dovolím si na konci dnešního článečku upozornit, že je potřeba myslet na ranní teploty a hlídat květiny, které na chlad nejsou stavěny.
A pozor, kdo máte trnky, je potřeba vyčistit bečky. Pokud máte dobové, dubové bečky, je nejvyšší čas je namočit, aby se zatáhly a netekly.

Polovina roku zahradníka

Dubinátor — Mon, 04 Aug 2014 13:54:53 +0000

Vážení přátelé ano. Aniž by se to zdálo, jsme za zenitem letošního roku. Už se to naklání z kopce. Blíží se nám konec prázdnin. To vždycky avizuje začátek podzimu. No a když je podzim, tak nevím jak Vám, ale mně se vždycky vybaví stromy a na nich modré trnky. Letos jich moc nebude. Teda, pamatuji si, že náš tatík vždycky říkal, že kolik bude trnek se pozná, až se začnou modrat. Letos mám obavu, že to modrání ani nebude poznat. Loňská úroda, to bylo panečku jiné modrání. Letos to nestojí ani za řeč. Prostě nic moc. No moc, možná na jednu, maximálně dvě buchty. Ale když máte rozumně rozložený vývar z loňska, tak na Jizerskou padesátku se ještě nějaká ta plná flaška najde. Bez ní jezdit kamsi do Jizerských hor vlastně ani nemá smysl. Nejde o nějakou pijatiku, jde o zážitek. A o zážitky, o ty nám jde především.
Takže když to shrnu kolem a kolem a dokola, v podstatě jde o to, že nebude co pálit. Ovšem řekněme si to sami. Je jedinou snahou každého, kdo má kus nějaké zahrádky, aby měl co do beček? Já myslím, že ne. A protože mám takový kousek zahrádky, zkusím se podělit o své postřehy, co se nám kdy a v kterou dobu na té zahrádce vlastně děje. A že se toho děje hodně, to můžu říct už teď. Uděláme si takový zahradnický rozpis roku.