Dneska je krásně, dneska by to šlo

Předpokládám, že všichni známe tuto krásnou a řekněme, velmi vtipnou hlášku, která se stala jednou z těch, co se prostě neomrzí. Dneska je venku opravdu krásně, takže se právě chystám na procházku. Já tomu vždycky říkám, že jdu běhat, ale ono se to v podstatě smrkne v to, že to je prachobyčejná procházka.
Mírně vyfukuje a tak vyvstává otázka, co mám hodit na sebe a jak mám nebo nemám dýchat. Ne snad, že bych mínil celou dobu zadržovat dech, ale jde o to, zda dýchat nosem nebo ústy. Co je nebo není výhodnější pro náš organismus, o tom se píše strašně moc, ale vyzkoušeli jste si to sami na vlastní kůži? Navíc to má souvislost i s tím, co jste si na nějaký pobyt venku vzali na sebe. Odborníci na pohyb říkají, že člověk, pokud jde sportovat ven, má jít oblečený tak, jakoby bylo venku o deset stupňů víc.
Dnes se pokusím vypozorovat popř. zjistit, jaké jsou rozdíly v dýchání nosem a ústy při nějakém rychlejším pohybu a po vyhodnocení se o to hned podělím. Nepředpokládám, že to bude trvat nějak dlouho. Ještě si musím vzít „baypás“, abych mohl sledovat a pozorovat tepovou frekvenci. Mimochodem, tepová frekvence a její využití při sportu se stává alfou a omegou úspěchu každého, kdo si che posunout své hranice výkonu. Pokud tedy na výkon jde a není to takový pochůzkář jako já. Je pravda, že i já jako pochůzkář jsem rád, když na sobě pozoruji změny výkonnosti a nejraději jsem, když je ta změna k lepšímu. Bohužel, takových změn moc nezaznamenávám. Musím se tedy na tepovou frekvenci více zaměřit.
Vážení přátelé ano, jde se ven.