Jak jsem tady kdysi psal, stal jsem se majitelem krásného skútru. Z ničeho nic je ze mě motorkář. Tedy, někteří to o mně říkají. Já sám sebe za nějakého velkého, náruživého motorkáře moc nepovažuji. Je pravdou, že se rád projedu a mám rád, když slyším zpívat vítr v rytmu mých tančících kol. Jeden můj nejmenovaný kamarád, držitel jména patrona myslivců si ze mě dělá srandu, že my na tom skútru jezdíme s plenkou. Nevím jaké má on sám zkušenosti, ale já se bez ní obejdu. To jen pro vysvětlení. A tímto ho taky zdravím.

Skútrů je na výběr celá řada a mohu povědět, že jeden je hezčí než druhý. Každý si určitě vybere ten, který se mu líbí nebo z nějakého důvodu vyhovuje. Přiznám se, že mezi tím mým krasavcem a mnou přeskočila jiskra na první pohled. Hned jsem věděl, že to bude ten vyvolený, báječný, robustní, neokoukaný. Prostě takový, který se bude hodit k mé košaté postavě.

Na skútru lze jezdit do práce, za nákupy, ale dají se taktéž podnikat výlety nejenom po okolí našeho města nebo okresu. Říká se, že sám je houby partie. Na tom je opravdu kus pravdy. Ideální je, když člověk jede v klubku dalších, stejně trefených lidí. Proto vznikají různá společenství. No a ti co jezdí na skútru, nejsou v tomto směru žádná výjimka. Třeba my, Karpatší Šůňalé, jsme se včera vydali podívat do Ivančic. Cíl naší cesty byl jasně nalinkovaný. Návštěva Muzea RAF generála Emila Bočka. Jednoho z našich hrdinů, kteří za druhé světové války sloužili v britském královském letectvu.

Z naší cesty mám několik zážitků. V první řadě musím říci, že mě překvapilo, jak špatně, respektive nedostatečně máme rozmístěné ukazatele směru jízdy. Pokud vůbec někde nějaké jsou. Tipl bych si, že majitelé, správci a údržba cest spoléhají na skutečnost, že v dnešní době jezdí každý podle GPS. Když jedu autem, tak mně to tak divné nepřijde, ale na tom skútru je to „volaaké čudné“. Nebo jsem na tom s orientací špatně já sám. Což je samozřejmě taky možné a vůbec to nemohu vyloučit. Popravdě řečeno, mnoho faktorů tomu i nasvědčuje.

Realitou dnešní doby je skutečnost, že snad v každé (bráním se použít výraz díře), abych někoho neurazil, je radar. Opravdu móda nejvyššího kalibru. Kam se hnete, tam na vás všude bliká „Zpomalte nebo Vaše rychlost XX km/h“. Jsem po víkendu v očekávání, kolik obdržím dopisních obálek.

Snad mně občané města Ivančic prominou, ale dostat se k muzeu je opravdu rébus, jehož rozluštění bych přirovnal k řešení tajemství hyeroglifu. Bohužel, v tomto směru mají radní tohoto města hodně velkou mezeru. Nejenom dle mého názoru je to škoda. Protože jinak je to hezké městečko.

Nakonec několik málo vět k samotnému Muzeu RAF generála Emila Bočka. Stačilo by napsat jedno slovo – nádhera. Přesto si však neodpustím toto slovíčko trochu rozvést.

Já osobně jsem byl navýsost spokojen. A podle reakcí ostatních spolucestujících si dovolím tvrdit, že měli podobný názor. V klimatizované, útulné restauraci s vinárnou v jednom panovala výborná, přátelská atmosféra. Muzeum je totiž součástí  celého objektu s názvem RAF House. To se dá směle označit za báječný marketingový tah.  Jídlo skvělé kvality a chutě servírované na stůl křídla bojového letadla Spitfire v poměru 1:1. Ochotný, vstřícný personál. Co chtít víc. A perlička na závěr. Káva, kterou lze vyšperkovat vlastní fotkou. Věřte nebo ne, ale ta káva potom opravdu i jinak chutná. Dokonce jí neodolají ani ti, kteří kávu jinak nepijí.

Pokud se chcete zeptat na cenu, tak tady jsem byl docela příjemně překvapený. Nebyla to žádná, řekněme dech beroucí darda, která vám po vyslovení protočí panenky v sloup.

Za vynikající vývar, domácí pečivo, svíčkovou velké a vskutku chutné kvality se šesti, omáčkou navíc, dvě nealko piva a již zmiňovanou kávu s vlastní fotografií jsem platil, pokud si to dobře pamatuji cca. 360,- Kč. To není z mého pohledu výletníka, s ohledem na zážitek, prostředí, prohlídku muzea žádná suma, která by případného zájemce o návštěvu, měla srazit do kolen.

Co uvidíte v muzeu? Řekl bych, že docela dost. Uniformy, kukly, hodinky, dopisy  v angličtině, češtině, vyznamenání všech možných typů a druhů. Kompasy, barety, čepice, hodnostní označení, tabatěrky, notesy, zápisníky a spoustu fotografií. Návštěvu mohu jenom vřele doporučit.

Možná si, stejně jako já, sami sobě položíte otázku, zda byste našli tolik odvahy, jako ti, na které tato výstava pamatuje. Klobouk dolů před našimi předky. Před všemi těmi, kteří proto, abychom se měli tak dobře jak se máme, položili svůj život. Kdyby tomu tak nebylo, je docela možné, že dnes na našem území mluvíme úplně jiným jazykem. Na tyto hrdiny nesmí naše budoucnost nikdy zapomenout.

Co říci závěrem. Jemnou kaňkou našeho výletu je, že jsme nestihli navštívit Expozici Vladimíra Menšíka a taky rozhlednu nesoucí jeho jméno. Na druhou stranu, nic se neděje. Budeme mít v budoucnu zcela jistě dost času toto napravit. Takže Karpatští Šůňalé, díky za milou společnost. Těším se na další výlet.

https://www.rafhouse.cz

Aniž bych chtěl, dospěl jsem tak nějak pomalu k rozhodnutí, že se připojím k diskuzi o současných opatřeních směřujících k zamezení šíření COVID-19, což je jak všichni víme označení pro největší stávající hrozbu světa a tím je koronavir.

Mnoho z nás se domnívá, že to je přehnaná hra za účelem kdoví čeho. Třeba za účelem zničení divadel, kultury, sportu. Já si myslím, že tyto spekulace o tom, že chce někdo někoho zničit, jsou totální nesmysl. Osobně se domnívám, že začíná jít do tuhého a přestává to být sranda. Zcela jistě není na místě panika, ale taktéž zcela jistě nejde aktuální situaci a zejména její vývoj podceňovat a brát na lehkou váhu.

Proč si to myslím? To je jednoduché. Před zhruba 14ti dny vyšlo doporučení vlády, aby občané nejezdili do ohrožených částí světa. Budu konkrétní. Doporučení směřovalo zejména k Itálii, přesněji do oblastí, kde jsou lyžařská střediska. Období prázdnin je pro lyžování v těchto oblíbených destinacích jako dělané pro tuto zcela jistě krásnou sportovní zábavu. A co se stalo? Mnoho našich občanů tuto výzvu neuposlechlo a naprosto ignorovalo. Samozřejmě, ne všichni. Znám takové rodiny, které po zvážení situace opravdu nikam nejeli a dovolenou zrušili. Klobouk dolu a díky za ně.

Jenomže většina se zachovala tak nějak po našem. Klasika. Nám se nic nemůže stát, proč bychom tam nejeli, že. Zejména, když už je zájezd zaplacený a nikdo nám nic nevrátí. Ano, prostě to jsme my. Podle mě takto uvažovala převážná část těch, co se tam vydali. Když vyšlo nařízení o karanténě v zemi, udělali to opět po našem. Stihli odjet těsně před jejím začátkem. K tomu nikde nenahlásili, že se vrací z těchto oblastí. Obešli záměrně karanténu. Někteří chytrolíni se ještě chlubili v novinách či televizi, jak s tím dokázali „vydrbat“. Omlouvám se za ten výraz, ale lepší a příhodnější mě prostě nenapadá. Tak se ptám v této souvislosti toho nejvyššího, proč dává dušu do barana.

No a výsledek? Dnes ráno je v ČR aktuálně 113 lidí nakažených tímto virem. Je reálný předpoklad, že toto číslo bude zcela jistě narůstat. Pozor, převážná část z nich se vrátila právě z destinací, kde bylo doporučeno necestovat. Nakazili se i příbuzní, kteří s nimi přišli do styku. Jak se ukazuje, doporučení nebylo od věci. Bohužel, nebylo však z mnoha stran respektováno. Pokud se budeme chovat takto nezodpovědně, tak si troufnu povědět, že tudy cesta z bludného kruhu ven nevede. A klidně mně nadávejte, jak chcete. Virus totiž nezná hraniční kameny, nezná hraniční pásmo. Toto je mu naprosto fuk. Přejde si kam chce kudy se mu zachce. Zejména pak, když mu sami svým chováním vytvoříme pro své šíření podmínky.

Řeknu jenom jedno. Všichni, když si přejeme při různých příležitostech, ať jsou to narozeniny, svátky, konec roku, začátek roku, prostě kdykoliv, tak máme plnou hubu pevného zdraví, štěstí, lásky. Ovšem myslíme to opravdu tak vážně? Podle mě si význam těchto slov plně uvědomíme až v okamžiku, kdy se nás to bytostně dotkne. Když ležíte na lůžku a tupě čumíte do bílého stropu. Jste mimo, nechápete co se to kolem vás děje, třepete se jak drahý pes, brní vás hlava, kterou byste nejraději odhodili někam hodně daleko, protože to už nejde vydržet. Točí se vám celý svět a marně hledáte odpověď na otázku, co si sami kladete: „kde udělali soudruzi z endéer chybu“.

Buďme v tuto chvíli všichni zodpovědní vůči sobě a hlavně, vydržme být chvíli zodpovědní. Nepanikařme, ale neberme nic na lehkou váhu a hlavně, nepodceňujme situaci. Myslet si, že mně se to netýká a nic se mi nemůže stát, je totální konina. Přeji všem pevné zdraví a můžete věřit, že to myslím smrtelně vážně.

PS: než jsem dopsal tento článek, stoupl počet nakažených na 117.

Níže odkazy na ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo vnitra, kde jsou aktualizované, tedy nejnovější informace o vývoji situace.

https://koronavirus.mzcr.cz

 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx

Sparta hostila na svém hřišti Liberec. Domácí museli být hodně překvapeni, jak moc dobře byli jejich hosté na tento zápas připraveni. Věděli, co chtějí hrát, jak to chtějí hrát a hlavně, chtěli to hrát. Sparta si s tím nedokázala poradit. Nepomohl jí ani návrat Bořka Dočkala. Samého by mě zajímalo, zda a jak by utkání odehrál Martin Hašek. Podle mě právě takový typ hráče ve středu hřiště chyběl. Martin jak známo předvedl v zimní přestávce komedii na téma harakiri. Spartu navíc potkala jedna nepříjemnost do statistik. Liberecký Malina si znovu připsal dva zásahy v jednom utkání. A opět na účet rudých dresů. S žádným jiným soupeřem na tom tak dobře není. V ochozech letenského stadionu začíná požívat takové popularity jako svého času David Limberský. A s klidem se dá věštit, že trenér Jílek nebude mít lehké spaní.

Viktorka Plzeň hrála v Opavě. Na lavičce seděl nový trenér Guľa. Její hra vykazovala určité parametry, ale nemyslím si, že to byl stoprocentní výkon. Jestliže chce být Plzeň sama nahoře, musí jít i její výkon ještě výš. Pozitivem pro ni byly dvě branky Beauguela, který by měl být po odchodu Krmenčíka elitní týmový sniper. Ovšem je potřeba mít na paměti, že jedna vlaštovka jaro nedělá.

Hráči Slavie Praha se mohli přesunout do Ďolíčku pěšky. Třeba by se stihli rozcvičit a do utkání by vstoupili lépe, než se jim to povedlo. Klokani je v podstatě do ničeho nepustili. Slávisté jim skočili na špek. Utkání se odehrávalo spíše uprostřed hřiště a bylo plné osobních soubojů. Po utkání si trenér Trpišovský posteskl, že hřiště bylo suché, tvrdé a hrbolaté. Proto se jim nedařila rychlá kombinační hra. Hned jsem si vzpomněl na bývalého trenéra Bohemians Haška, který nějak podobně svého času kritizoval stav hřiště v Mladé Boleslavi. Na druhou stranu, je potřeba ocenit bojovný, až zarputilý výkon hráčů Bohemians. Poctivě to odmakali. Jak se říká, štěstí přeje připraveným.

V tomto kole se dostal ke slovu VAR. Videorozhodčí, to bylo v zimní pauze hodně propírané  téma. Hned se ukázalo, jak je nespravedlivé, pokud není video nasazené do všech zápasů daného kola. Myslím si, že Teplice by v jeho přítomnosti měly zcela jistě výhodu pokutového kopu. V utkání Slavie versus Bohemians předvedl sudí Rejžek, jak by měla spolupráce s VARem vypadat. Sporné situace byly posouzeny správně. To je rozdíl proti zápasu v Teplicích. Sudí Proske bude mít na komisi co vysvětlovat. Z mého pohledu je nutné, aby byl VAR co nejdříve rozšířen na všechny zápasy. Při správném postupu je tato technická specialita zcela jistě prospěšná záležitost.

Dle mého názoru je hlavním důvodem, proč se závod musí uspořádat za každou cenu fakt, že Jizerská 50sátka je zařazena do seriálu dálkových běhů Visma Ski Classics. Aby z tohoto seriálu nebyla vyřazena a nepřišla o sponzory, pozornost a prestiž, musí být garance, že se závod uskuteční pravidelně. Čti každoročně. Tedy v podstatě za každou cenu. Třeba na krátkém okruhu. Koneckonců, nebylo by to v historii závodu poprvé. S touto variantou již svou zkušenost má. Rok 2016 byl prvním tohoto druhu.

Na jednu stranu tomu rozumím a chápu. Na stranu druhou se nedomnívám, že to je cesta, kudy by se měl závod jako takový ubírat. Je to zimní sport a nedostatek sněhu k tomu prostě patří. Jet závod na mýdlovém blátě přece nemůže nikomu přinést ten správný zážitek. Ve své historii byla Jizerka pro nedostatek sněhu zrušena celkem pětkrát. Stalo se tak v letech 1988, 1990, 1998, 2007 a 2014.

Letos se zdá, že závodníci odjedou celou trasu bez zásadních změn. Musím konstatovat, že místa, kudy stopa vede, jsou opravdu nádherná. Mohu vřele doporučit. Letos to už zřejmě nestihnete. Ale pokud nad tím přemýšlíte, zkuste to příští rok. V neděli se můžete naladit u televize. Průběh závodu přenáší v přímém přenosu již od samého rána ČT Sport.

Co dodat na závěr? Snad jenom to, že rekordmanem co do počtu vítězství je Jiří Beran, který vyhrál 5x. Třikrát vyhrál Stanislav Řezáč a pánové Anders Aukland a Morten Eide Pedersen z Norska. Tři prvenství má na svém kontě taky Cristina Paluselli z Itálie. Naše reprezentantka Kateřina Smutná vyhrála 2x a protože by na letošním startu neměla chybět, může se dostat na stejný počet prvních míst.

Níže je přiložen odkaz, na jakých prkénkách a v jakém oblečení se jezdilo v dávné a nedávné minulosti. Máte možnost porovnání s dnešní dobou.

https://www.bejvavalo.cz/clanek/lyze-lyzarske-vybaveni-a-obleceni-prvnich-lyzaru/

Tady jsou oficiální webové stránky samotného závodu
https://jiz50.cz/

Nebo takový konec roku a pověstná předsevzetí. Přiznávám, že v tomto nejedu, protože to nemá smysl. Stejně to nedodržím. Ale znám taky ty, kteří jsou na tom v tomto směru podstatně lépe. Zatnou zuby a vydrží. Prostě na to mají tu správnou povahu a já jim fandím. Taky každý z nás ví, že se drží půst v období Popeleční středa – Bílá sobota. Kdo ho vydrží držet po dobu celých čtyřiceti dnů, je u mě borec. Přiznávám, že ani tady neslavím zázračné úspěchy. Prostě to tak je. Bohužel pro mě. Ale, zamyslím se nad sebou a třeba to jednou vyjde.

Už jste slyšeli o akci „Suchej únor“? Podotýkám, že nejde o zprávu hydrometeorologů informující o srážkách a stavu spodních vod na našem území. Jde o akci, která má za účel upozornit na nadměrnou konzumaci alkoholu v naší republice. Statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné.

Odborníci na tuto problematiku zvedají varovný prst se slovy, že se u nás chlastá více než v Rusku. Dokonce tvrdí, že pravidelně pije dvacet procent patnáctiletých chlapců a čtyři procenta dívek. Mnoho z nich začíná s pitím alkoholu před dovršením 13nácti let. Nechcete tomu věřit? Já taky ne, ale bohužel, zřejmě tomu tak opravdu bude. Navíc příklady táhnou. Stačí si pustit oblíbený kanál YouTube a najít záznam z Poslanecké sněmovny z hlasování o důvěře vlády. Přestřelka slovních komplimentů premiéra Babiše s exministrem financí Kalouskem měla dobré grády.

O čem mluvím? Nejvyšší člen vlády počastoval pana poslance Kalouska výrokem v tom směru, že neví kolik má promile. A přidal dovětek, že je zase „vožralej“, jako obyčejně. Naznačuje tím snad pan premiér, že to je standardní stav? Pokud byl opravdu jako obyčejně, je to hodně smutné. Nelze se potom divit tomu, že si „normální“ občan rád přihne. Proč ne, že, když si může bez skrupulí přihnout elita národa sedící v lavicích zákonodárného sboru.

Pokud se však někdo domnívá, že stát na prodeji alkoholu jako takovém těží na spotřební dani, dépéháčku a taky díky EET nekřesťanské prachy, troufnu si říci, že je mimo mísu. Zatímco konzumenti chlastu přispějí do státního eráru, tedy rozpočtu ročně 13ti miliardami korun, tak sanace, čili úhrada škod způsobených touto legální omamnou látkou dosahuje 59 miliard korun za rok.

Nemůže nás tedy vůbec překvapit vyhodnocení průzkumu agentury Median. Ta ho prováděla v období od 3. do 13. ledna 2020 pro Ministerstvo zdravotnictví. Výzkum byl zaměřený právě na konzumaci alkoholu.  Co je výsledkem? Nic, co by nás mělo překvapit. Alkohol poprvé konzumujeme nejčastěji ve společnosti přátel. Chce se mi říct: „To je mi novina. To jste se mohli zeptat rovnou mě. Je snad jasné, že nebudu chlastat sám doma. Nejsem alkoholik“.

Vrátím se však meritu věci. Pokud akce „Suchej únor“ s podtextem zúčtuj v únoru s alkoholem aneb nejsem na plech přispěje k tomu, že v hospodách, restauracích, barech nebo garážích či kotelnách po dobu byť jen devětadvaceti dnů, který letošní únor má klesne spotřeba alkoholu, bude to dobře.

Co Vy? Jdete do toho? Zkusme si, jak slabou máme pevnou vůli. Já to risknu, jdu do toho a přijímám výzvu. Abych byl pod tlakem, kousl se a vydržel, slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná – dám Vám vědět jak to dopadlo.

Přikládám odkaz na webové stránky, kde si vše můžete přečíst a případně se k akci přihlásit.
https://suchejunor.cz/

Odkaz na výzkum agentury Median
http://www.median.eu/cs/wp-content/uploads/2020/01/MEDIAN_MZ_Konzumace_alkoholu_prezentace_I.pdf

Zajímalo mě, jak se k celé věci staví státní správa, která má tuto záležitost ve své gesci. Pokud to zajímá i Vás, na odkazu níže můžete navštívit webové stránky nejpovolanější instituce v tomto směru. Portál Státní veterinární správy. Jsou tam často kladené otázky a samozřejmě, i fundované odpovědi. Názor si už udělejte sami.

https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/povinne-oznacovani-psu/

Ještě přikládám odkaz na Komoru veterinárních lékařů České republiky. Na jejich stránkách můžete najít odkazy, kde můžete v případě zájmu své pejsánky zaregistrovat.

https://petpas.vetkom.cz/

Včera se ve Zlíně představil tým, který stejně jako domácí hraje svá utkání na Letné. Pražská Sparta dojela do Zlína s tím, že si odveze ze zlínské trávy všechny body na tu svoji Letnou do hlavního města republiky. Nejenom Praha, ale celá země slaví v těchto dnech velké výročí svého vzniku. Tudíž i začátek a choreo v průběhu utkání tomuto stoletému vzniku republiky odpovídalo.
Zpívaná hymna před začátkem zápasu, slavnostní atmosféra a natěšení diváci v ochozech stadionu, to byl úvod utkání. Trávník i přes panující dušičkové počasí byl připraven na velkou fotbalovou přehlídku. Diváci zase plni očekávání, co na něm předvedou hlavní aktéři, samotní hráči obou týmů.
Utkání nabídlo zajímavou podívanou, na čemž se podílely oba dva týmy. První poločas vypadal tak, že opticky se míč držel víc kopaček hráčů Sparty. Ovšem větší tutovky si vytvořili domácí hráči. Nicméně nic z toho, co se událo v prvním poločase nemělo vliv na ukazateli skóre.
Druhý poločas přinesl zajímavější průběh, který ocenilo 5147 diváků. Na místní poměry, krásná návštěva.
Pro mě osobně přinesl zápas zajímavý postřeh. Zlín Spartu od 70sáté minuty evidentně přehrával. Žádný zanďour nebo bránění výsledku nula nula. Domácí si věřili a tlačili se do útoku za vstřelením branky. Hosté nestíhali a tahali za kratší konec. Na lavičce hostů skákal aktuálně stále ještě sportovní ředitel a dočasný, občasný trenér Sparty v jednom Zdeněk Ščasný jako papírový čert. Každý zákrok byl podle názoru trenéra hostů faulem na jeho hráče. Není se tedy čemu divit, že dostal svým chováním diváky do varu.
Měl bych zmínit, že sudí odolal pokušení kouzlit a zamíchat osudem utkání. Domácí se dožadovali v prvním poločase penalty, hosté v tom druhém zase chtěli několik přímých volných kopů kolem šestnáctky domácích. Rozhodčí však ani v jednom případě nepodlehl těmto tlakům a dle mého názoru posoudil tyto situace správně. Upřímně, nějaké malé mouchy by se našly, ovšem neměly žádný vliv na průběh zápasu.  Jeho výkon bych ze svého úhlu pohledu objektivního diváka ohodnotil známkou 7,5.
Celkově se dá říci, že domácí borci oproti jiným sezonám změnili herní projev. Fotbal, který pod trenérem Bílkem předvádí má hlavu a patu. Hráči ví co a jak mají hrát. Takže změna trenéra na lavičce Fastavu přinesla své ovoce. Zatímco Sparta se točí v bludném kruhu, zdá se, že Zlín může pomýšlet na světlé zítřky. Věřme, že i Sparta Praha v zájmu celého našeho fotbalového dění prozře a dokáže nabrat kurz, který ji vrátí zpátky do bojů o nejvyšší příčky soutěže. Myslím, že to bude pro nás diváky, jenom dobře.