Juniorské mistrovství světa aneb kde jsme udělali chybu

Vážení přátelé
Dovolím si napsat, po delší době malou úvahu k tomu, co se odehrálo na ledové ploše v rámci hokejového MS juniorů. Emoce z neúspěchu naší reprezentace už odezněly a tak docela v klidu, bez těch emocí, si můžu dovolit napsat pár vět.
MS juniorů pořádala naše republika ve dvou městech. Konkrétně v Ostravě, tedy přesně ve Vítkovicích a Třinci. Nutno podotknout, že se turnaj co do organizačních záležitostí povedl více než náramně. Alespoň to tak z venku vypadalo. Všichni si to pochvalovali. Jednoduše řečeno, podle mě dle očekávání, organizovat prostě umíme.
Kde jsme však za světem zaostali, to jsou výkony na ledě. Rozebírat proč tomu tak je, nebudu. Necítím se být odborníkem, abych mohl povědět, kde se stala chyba. To si určitě vyhodnotí odpovědní pracovníci na svazu. Je na nich, aby se konečně udělalo něco systémového, co zastaví náš hrubý propad. Podle signálů, které se objevily, se zdá, že nálada ve svazovém sídle není zrovna idylická. Vypadá to tak, že každý to vidí jinak. Čím víc lidí, tím víc názorů. A zdá se, že najít recept na léčbu hokeje nebude nic jednoduchého.  Bude to běh na dlouhou trať.
Mistrovství jsem sledoval v televizi a byl jsem taktéž v hledišti Ostravar arény. Mohu v klidu potvrdit, že organizačně to klapalo na jedničku. Taky můžu potvrdit, že bezpečnostní opatření byla na vysoké úrovni. A stejně jako kdy jindy, i tentokrát jsem musel projít prohlídkou navíc. U vstupu do haly jsem dokonce musel dát dolu z hlavy svou čepici. Zvláštní, ve vedlejší frontě se do haly s čepicí na hlavě projít mohlo. Nevím, ale zřejmě opravdu působím jako hodně podezřelá osoba.
Atmosféra v hale byla při všech zápasech skvělá. Byl jsem překvapen, kolik fanoušků bylo z Kanady, Ruska, ale třeba i Švédska v hledišti. Pivo jim zřejmě chutnalo. Někteří z nich si z hokeje moc pamatovat nemohli. Ne snad, že by konzumace piva byla nad jejich síly. To ani náhodou. Evidentně byli ve formě. Stejně tak jako celky, kterým fandili. Spíše jsem to viděl tak, že jednotlivé třetiny prochodili. Výčep byl z hlediště trošku z ruky.
Musím konstatovat, že se mi líbila cena vstupenek. Na utkání našeho celku v základní skupině s týmem javorového listu byl lupen k mání za 250 korun, na utkání o třetí místo za 350 a pozor, samotné finále stálo 450 korun naší tvrdé měny.
Uznejte sami, že to jsou ceny, které nebyly nijak přestřelené. A perlička na závěr. Překupníci byli aktivní i na tomto poli. Prostě taková hokejová klasika. Teď nezbývá nic jiného než doufat, že lepší časy pro náš hokej přijdou co nejdříve. Třeba Filip Pešán bude tou figurou na hokejové šachovnici, která otočí kormidlem a do hokejových plachet začne vát vítr správným směrem. Přejme si, aby tomu tak opravdu bylo. Fanoušci by to uvítali všemi deseti.