Vážení přátelé. V Novém městě na Moravě probíhal Světový pohár v biatlonu a mnoho fanoušků této jedinečné příležitosti využilo k jeho návštěvě. Kdo nejel na biatlon a je fanouškem zimních sportů, mohl využít domácích závodů. Příhodných sněhových podmínek se snaží využít každý kdo může. Víkendový program nabízel několik možností jak si tento sněhový luxus užít. Jednou z možností byl i první ročník Kochavecké 18náctky.
Protože je to jak se říká u huby a jedná se o nový závod, rozhodl jsem se, že tento podnik podpořím svojí účastí. K mému příjemnému překvapení se takto rozhodla skoro sedmdesátka účastníků, kteří se postavili na start. Na programu byly i doprovodné závody dětí, což je samozřejmě jen a jen dobře. Troufnu si říct, že tak vysoký počet ani samotní organizátoři nečekali. Samotný závod byl dle mého názoru velmi dobře připraven. Zázemí je na výborné úrovni. Nově zrekonstruovaný dům na ubytovnu byl příjemně vytopený. Registrace na závod probíhala bez jakéhokoli problému. Velký sál a v něm plno stolů, židliček, prostě dost místa a prostoru na zahřátí, aby člověk nemusel stát a mrznout venku. Čisté sociální zařízení kde nechyběl ani toaletní papír a teplá voda, no řekněte, není to nadstandard?
Pořadatelé se evidentně snažili o vytvoření co nejlepšího závodu. Stopy byly pěkně vyřezané a na startu jich bylo dost. Nicméně v průběhu trasy už to tak slavné nebylo. Abych byl objektivní, musím povědět, že tady tento fakt nemohli ovlivnit. Před startem začalo hustě sněžit a dostavil se nebývale ostrý a silný vítr. Byly úseky, kdy jsem byl vážně rád, že mě ten vítr nesfoukl někam do příkopy. Přestože jsem jel těsně za kolegou ze stopy, během okamžiku byla stopu zavátá a nebylo ji vidět. Proto bylo potřeba se držet dlouhého hada, který se po startu vytvořil. Nejhorší úsek byl po startu. Louky nad Kochavcem byly díky podmínkám hodně výživné. V lesních úsecích tolik nefoukalo, ale ten terén, ten terén. S každým šlápnutím mi kápla slza z oka. Mé zlaté žluté Fischery tady dostávaly pěkně na frak. Nu což, to se nedá nic dělat.
Na Peňažné byla občerstvovačka a znamenala určitý zlom. Začalo to trošku odsýpat. Na trati byly i dost nebezpečné sjezdy, kterých se já osobně bojím daleko víc jak stoupání. Našel jsem tam úseky, kdy jsem usoudil, že nebude na škodu vyzout běžky. Před druhou občerstvovací stanicí jsme měli dojem, že myslivci pořádají nějaké mimořádné střelby. Z lesa se začaly ozývat silné rány. Oblaka sněhu, která se vzápětí vznesla k nebi nám dala jasnou odpověď co se stalo. Měli jsme pořádnou kliku. Zlomený strom spadl mimo náš úsek. Ale šupky to byly pořádné, to Vám teda řeknu.
Sjezd do cíle byl nad mé reálné možnosti. Tady jsem neudržel kontakt se všemi, se kterými jsem vlastně celou trasu závodu projel. Musím zapracovat na technice jízdy, zejména z kopečků a kopců. To jsou rezervy, které když odstraním, budu hodně nebezpečný pro řadu favoritů (to je fórek).
Konec dobrý, všechno dobré. Tak bych to mohl ukončit. Podle mě se závod povedl a má zcela určitě potenciál stát se trvalou součástí každé zimy. Teda když bude sníh, což je v posledních letech problém. Pořadatelé si zaslouží pochvalu. Za počasí nemůžou. Guláš po závodě byl výborný a pivo mělo správnou pěnu. A jak to tak bývá, setkal jsem se tam se spoustou známých. Prostě závod na jedničku.
Pokud se chcete podívat na pár fotek, mrkněte do galerie.
http://www.valasskyklebetnik.cz/galerie/nggallery/album/kochavecka-18