Vážení přátelé
Velké Karlovice se snaží přilákat do regionu návštěvníky a turisty všemi možnými způsoby. Jedním z nich je pořádání sportovních akcí a závodů. Nutno říci, že sázka na tuto kartu jim vychází. Vsadili na seriál závodů, kde si získali přízeň mnoha závodníků z domácí špičky. Mají podporu nejenom tištěných médií, ale třeba taky České televize. Z loňského závodu VALACHY MAN odvysílal sportovní kanál ČT4 skoro půlhodinovou reportáž. Že Karlovice nejsou pro ČT neznámou destinací, bylo patrné na první pohled. Místy to na mě působilo tak, že televizních kamer bylo na trase víc, než na Jizerské padesátce.
Poslední únorový den se konal v Karlovicích další ročník Noční stopy Valachy 2015 a povedl se. Proti prvnímu ročníku se změnila nejenom trasa závodu, ale všechno podstatné kolem toho. Bylo to náročnější, než jsem čekal, ale rozhodně to bylo zábavnější. V součtu se jel závod na dvě kola a za sebe musím povědět, že se provedená změna povedla. Když jsme jeli do Velkých Karlovic a nikde po cestě nebylo vidět žádný sníh, obával jsem se, že jedem na výlet. V Karolince jsem nabyl přesvědčení, že opravdu jedeme naprosto zbytečně. Nevím jak si to vysvětlit, ale okolo hotelu Galík, kde se vše podstatné odehrávalo, sníh byl. Za denního světla to mělo k ideálním podmínkám trošku daleko, ale hrozné to taky nebylo. Ve světle čelovek to už vypadalo jinak. Skoro ideál, ale….
Jelo se po druhé části trasy Karlovské padesátky a možná i z důvodu nedostatku sněhu se trasa točila nahoru a dolu. Ta prověřila každého závodníka. Musím povědět, že oproti prvnímu ročníku bylo vše mnohem propracovanější. Nebezpečná místa označená a osvětlená. Dokonce trnky, mezi které se stáčely stopy, byly na trase ověnčené blikačkami. Dalším pozitivem, které jsem zaznamenal, bylo, že žádný závodník neporušil reglement závodu a dodržoval klasickou techniku běhu.
K samotnému průběhu závodu z mého pohledu není moc co dodat. Protože jsem si myslel, že sněhové podmínky budou tristní, nechal jsem své zlaté žluté Fischery doma a vzal jsem si béčkový model. To byla docela chyba, na zlatých žlutých bych se odvezl podstatně víc a ušetřil trošku sil. Prostě jsem to prokaučoval. Neodhadl jsem mazací komoru a nanesený klistr nevykazoval vlastnosti, které byly popisované na Netu. Zejména vzhůru do kopce neplnil funkci tak, jak by měl a mohl. Béčka jsou stavěné na dobu, kdy jsem měl o nějakých dvacet kilo méně a skluz na nich není to, co bývalo. Na druhou stranu, nejde spoléhat pouze na moje pověstné zlaté žluté Fischery.
Popravdě řečeno, v běžkách až takový problém nebude. Myslím si, že největší rezervy má ten mezikus co je upnutý do vázání a mezi tyčkami, co drží v ruce. Až se tento mezikus vyšteluje, bude to v pohodě. Nicméně, to neznamená, že bych si závod neužil nebo byl nespokojený. Naopak, nutilo mě to makat. Prostě a jednoduše, když jsem se chtěl odvézt, musel jsem pro to taky něco udělat.
Potvrdilo se mi, že dělám dobře, když si na různých závodech vybírám start z posledních míst. Díky přidělenému číslu jsem startoval jako šedesátý devátý z počtu takřka 250ti závodníků a řeknu Vám, že je hodně nepříjemné, když vás předjíždí jeden za druhým. Je hodně důležité v těchto momentech vydržet ve svém tempu a nenechat se vycukat a vybláznit.
Závod nakonec dopadl nad očekávání dobře. Čelovka vydržela svítit po celou dobu a spadl jsem pouze jedenkrát. Navíc na docela rovném a bezproblémovém úseku. Což je hodně úsměvné. Rád konstatuji, že pořadatelé odvedli dobrou práci. Atmosféra závodu, organizace a koneckonců i pečené stehýnko po závodě, prostě nemělo to chybu. Pokud můžu poradit, dejte si tento závod do svého itineráře. Já si ho tam dám hodně tučným písmem.
Fotografie si můžete prohlédnout zde:
http://www.pocasibrumov-bylnice.cz/galerka/2015/webvalachy/webvalachy/content/index.html