Vážení přátelé
Druhá sobota měsíce října je již tradičním termínem pro běžecký závod Triexpert Vokolopriglu.
Už z názvu je jasné, že to musí být v Brně, a že se jedná o běh kolem přehrady. Tedy pardon, to není obyčejná přehrada. Jak jsem si přečetl na webových stránkách závodu, jde přímo o brněnské móře.
Oběhnout jakékoli moře je určitě výzva. Neodolal jsem pokušení a dospěl k rozhodnutí, že nebude vůbec ke škodě, když si ho znovu oběhnu. Protože to byla má třetí účast, věděl jsem, co můžu od závodu očekávat.
Musím říct, že areál TJ Lodní sporty Brno je moc sympatický. Je to přírodní areál, kde na každého dýchne takový klid. Prostředí kolem přehrady je uklidňující. Mně se to tam prostě moc líbí.
Zázemí bylo precizně připraveno. Bylo vidět, že pořadatelé si dali na výsledku záležet. To se pozná hned, zda to je šité horkou jehlou nebo je to připraveno opravdu tak jak má být. Skoro se chce říci s péčí a láskou.
Ovšem počasí bylo všelijaké. Nepršelo, ale na šortky a nátělník to taky nebylo. Věřil jsem předpovědi a tak jsem nechal věci na mokrou variantu doma. Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí. Nakonec se z toho vylouplo docela hezké, pro běhání v přírodě jako stvořené počasí.
Pořadatelé letos měli triumf v rukávu. Samotný závod odstartovala Jarmila Kratochvílová. To jméno, to je prostě pojem. A myslím si, že takto to vidělo hodně z nás, kdo poslouchal její úvodní proslov. Paní Jarmilu jsem v dobách její závodní kariéry měl ve velké oblibě. A svojí skromností zapůsobila i v Brně. Na mě tedy rozhodně.
Závod byl startovaný po vlnách, kam byli závodníci skládaní dle své výkonnosti. Já jsem k mému překvapení byl v předposlední vlně. Ovšem to nebylo ani tak z důvodu mých běžeckých kvalit. Na závod se přihlásilo dvaapůl tisíce běžců a běžkyň. A protože mnozí z nich byli letos poprvé nebo do přihlášky neuvedli svůj čas na desítku, byli automaticky dáni do poslední vlny. To pro vysvětlenou, že zase až tak dobrý nebudu.
Do závodu jsem šel s několika cíli, řekněme záměry. Závod si užít, pokusit se celou dobu běžet, čili nezastavovat a do cíle dojít v pohodě a s úsměvem. V podstatě se dá říci, že své cíle považuji za splněné. Jenom ne zcela do detailů. Ta část trasy, kde se běží, jak tomu místní říkají – Skalky, tam jsem pouze šel. Z objektivních důvodů tam moc běžet nejde. Tedy nejde, až se posunu ve vlnách výkonnosti někam dopředu, tak potom možná ano. Ovšem teď to prostě nejde.
To je hodně pěkná a hodně zajímavá část závodu. Jednak už máte za sebou běh po hlavní cestě a běžíte směrem do cíle. Je sice ještě dost daleko, ale už běžíte zpátky. A jednak je to terén, kde musíte být neustále ve střehu. Trčí zde kameny, kořeny, je tu zpravidla mokro, ale je to krásné. Běžíte takovou kozí stezkou, chodníčkem, kde není moc místa pro předbíhání a pokud nechcete zmrzačit sebe nebo někoho jiného, necháte své ambice v klidu a způsobně se zařadíte do štrůdlu, který se před Vámi utvořil. A jdete. Mně to ani nevadilo. Alespoň jsem měl dost času se dívat před sebe a pod nohy. No a stejně jsem si skoro vyvrtl kotník. Hold mladická nerozvážnost. Asi jsem zase tak pozorný nebyl. Místo abych se díval před sebe a pod nohy, jsem se kochal okolní přírodou.
Po pravé ruce hladina vody, po levé ruce les a podzimní barvy přírody. Bylo se nač dívat. Nám ogarom z dědiny to sice není neznámá tvář přírodních krás. Ale proč si to neužít. Celé to působí jako kýčovitá pohádka. Nutno podotknout, že docela líbivá.
Na tomto závodě mám rád, že se neběží jenom po rovince a neběží se ani extrémní kopce. Není to takový fádní pětník. Není to deset kilometrů, což není nějak moc a nejsem si jist, zda bych pro těch pár metrů jezdil až do Brna. Není to ani půlmaratón. Na ten už musíte být podstatně více a lépe připraveni. To už mám taky vyzkoušeno. Délka závodu je 14,1 km, což mně přijde tak akorát. Přitom to člověka dokonale prověří. Taková komplexní prověrka osobnosti.
Co říct na závěr. Triexpert Vokolopriglu hodnotím opět velmi kladně. Za sebe můžu účast na tomto podzimním závodě jenom doporučit. Vstřícný přístup všech pořadatelů, přátelská atmosféra, povzbuzování diváků po celé trase a zejména krásný profil. A pozor – TOMBOLA. Vyhrál jsem velké kulové, ovšem to nic nemění na faktu, že to jsou hodně ostré benefity k tomu, abych se zúčastnil i příští rok.
A co můj výsledný čas? Pro mě není nějak podstatný a významný. Poslední jsem nebyl (a kdyby ano, tak co), ostudu jsem si neudělal a stále mám možnost se příští rok zlepšit. Já jsem spokojený s tím, že jsem doběhl do cíle v naprosté pohodě. Statistiky uvádějí, že nejlepší čas byl 00:44:05, průměrný 01:17:05 a nejhorší 02:10:27. Dá se říci, že jsem ve skupince těsně za průměrem.
Děkuji všem, kteří se na pořádání závodu podíleli. Není to určitě jednoduché a zvládli jste to na jedničku. Příští rok, dá-li „Bůh, strana a vláda“, mě tam máte znovu.
Pár fotografií ze závodu můžete prohlédnout na odkazu níže.
http://www.valasskyklebetnik.cz/galerie/nggallery/album/triexpert-vokolopriglu-2016