Vážení přátelé
Po delší době jsem si se zájmem přečetl článek v deníku Sport od začátku do konce. Michal Broš má velký kus pravdy a nebojí se ji povědět. Názor člověka, který má zkušenosti s výchovou mladé generace hokejistů si můžete přečíst na odkazu níže. Já se domnívám, že se to dá obdobně přenést i na jiné sporty. Třeba na fotbal. Mě osobně hodně zaujal odstavec, který jsem si dovolil vytáhnout z celého rozhovoru.
„U nás děti z rodin v drtivé většině nemají správné vychování. Chybí jim respekt k autoritám, respekt k vlastním spoluhráčům a kamarádům. Takže je trenéři furt buzerují a hustí jim do hlavy věci, které přitom mají mít naučené z domu. Finské děti jsou milionové. V létě jsem tady měl dva finské kluky, kteří se pořád smáli, hokej je bavil, makali, nic nevypustili a nebylo jim třeba nic říct. Oni neřeší, proč mají udělat dvacet kliků nebo deset koleček. Oni to prostě dělají a vůbec jim to nepřijde divné. U nás se trenéři potýkají s disrespektem. Naše děti se furt ptají proč, doma mají pořád nějaké možnosti výběru. Maminky na mě budou za tohle zase naštvané, ale tahle maminkovská výchova u nás nefunguje. Zlatou generaci jsme měli proto, že ti hokejisté vyrostli ve staré škole, kdy neřešili proč a jak. Když člověk dostal pár facek ve škole nebo na tréninku, byl rád, když se to nedozvěděl doma táta, protože by od něj dostal facek ještě víc. Dnes děti facku dostat nemohou. A když se stane, že dítě něco provede, má z toho nakonec průšvih trenér nebo učitel, protože na něj vylítnou rodiče, které dítě brání a vůbec nechápou, že jim tímhle upírají převzít zodpovědnost za vlastní konání.“